Munich Cup 2012

Ve dnech od 16.8 do 19.8 v německém městě  Mnichově proběhl mezinárodní turnaj týmu Munich Animals a to už v pořadí 20. Munich Cup – pořádaný každé dva roky.

Ve čtvrtek se vybraní hráči s týmu New Cavaliers (oslabeni o silného hráče Jana Horáka) vydali na dlouhou cestu, která proběhla bez problému.  Večer, když jsme dorazili k ubytování, nás místo odpočinku (po kterém jsme všichni toužili) čekala klasifikace. Každý z hráčů předvedl své dovednosti a byl obodován od jednoho do pěti bodů (podle schopností a druhu hendikepu). Ve hře smí pak proti sobě hrát hráči s maximálním součtem 13ti bodů.

Hned v pátek ráno začali probíhat zápasy základních skupin, hrálo se na dvou hřištích kvůli počtu zúčastněných. První zápas jsme odehráli s domácím týmem Munich Animals, byla to velmi vyrovnaná hra, ve které jsme o gól bohužel prohráli. Odpoledne nás čekalo utkání s GP Bulls Einhoven a Iron Cats Zurich. Zde byla vidět rychlost a síla soupeře, s kterou jsme měli co dělat. Převážnou část hrací doby jsme ale nedovolili soupeři zvýšit vedení více než na tři góly. To činilo zápas velmi napínavým. Za stavu 5:7 v závěru utkání jsme byli nuceni hru více otevřít a pokusit se výsledek zvrátit v náš prospěch. Bohužel, soupeř si už žádný gól dát nenechal.

V sobotu jsme se postavili týmu Dolphins Ancona, kde jsme konečně uspěli. Radost měl z naší hry celý realizační tým a střídačka. Čekal nás tedy boj o páté místo s Iron Cats. Zápas měl úplně jiný charakter než v základní skupině, kde jsme inkasovali od tohoto týmu mnoho branek. Bylo velice těžké čelit tak veliké rychlostní převaze a individuální šikovnosti švýcarských útočníků. Bylo jasné, že se musíme soustředit primárně na obranu. Proto jsme se soupeřem dokázali držet krok. Ale stejně jako u GP Bulls bylo v závěru nutné otevřít hru, inkasovali jsme dvě branky a zápas skončil 2:5 v náš neprospěch. I tak jsme měli ze zápasu značně lepší pocit než v základní skupině.

Večer na nás čekala závěrečná večeře, poté vyhlašování výsledků a volná zábava. Jak to tedy dopadlo? Krásné 6. místo jsme si odvezli a opět spousty zážitků, nových zkušeností a chuť na sobě ještě víc zapracovat.

Velké díky patří přátelům za jejich trpělivost a energii… Elišce Dvořákové, Evě Rusňákové, Adélce Mullerové a Jiřímu Mullerovi. Byli jste jedničky!