Lukáš Kroupa: “Mám konečně novou káru”

Dřív jsem o florbale na elektrických vozících slyšel jen z doslechu, po nástupu na vysokou školu se stal jeden z mých koníčků. Krátce po začátku mého studia mě oslovili hráči z týmu Cavaliers, jestli bych si nechtěl zahrát florbal v tomto nově vznikajícím týmu. Neváhal jsem, protože to byla další příležitost, jak rozšířit své koníčky a naplnit volný čas, i když pravda, už v té době ho bylo po málu…

Tušil jsem, že budu mít další možnost poznat nové lidi a zažít nové zážitky. Od začátku mi ale bylo jasné, že se stávajícím technickým stavem mého vozíku, jehož nejvyšší rychlost se dá přirovnat k rychlé chůzi, nelze tento sport provozovat tak, jak bych si představoval. Začali jsme proto s hledáním nějakého rychlejšího vozíku. Společně se spoluhráčem Vaškem a mým otcem jsme hledali v různých inzertních webech, jak českých tak i zahraničních. Snažili jsme se najít takový vozík, který by splňoval rychlostní požadavky hry, a zároveň jsme museli zohlednit finanční stránku, protože mi další vozík zdravotní pojišťovna neuhradí. Podařilo se. Po několika měsíčním hledání mi Vašek zavolal, že se mu podařilo najít vozík, který by pro hru mohl vyhovovat. Bylo poměrně velkým štěstím, že jeho vlastníkem byl pán z České republiky. Neváhal jsem, protože jsem věděl, že zítra už by mohlo být pozdě neb se jednalo o velice slušnou nabídku. Během několika dnů se s prodejcem kontaktoval můj otec a dohodl zbylé detaily.

V době, kdy jsem dělal autoškolu v Přelouči a pobýval u kamaráda Ondřeje, který mimochodem hraje florbal na el. vozíku už několik let, mi byl vozík přivezen. Ihned jsem ho vyzkoušel a po chvíli zkoušek jsem se rozhodl, že bude můj :-). Doufám, že teď už mi nebude nic bránit v tom, abych se stal užitečnějším hráčem týmu. :-)

Lukáš Kroupa